Návrat na známá místa – 6. Bronxování 13. – 15. 7.
Tak jsme se přehoupli do druhé pětiletky. Z akce se omluvili Kenny s Jitkou, kteří brouzdali někde po Evropě, Džedáj, Škody, kteří trávili dovolenou a Žiži, který byl v práci. Nicméně již tradičně je každý rok nějaké překvapení a tentokrát jich bylo několik.
Nejdříve Klofi ohlásil, že při své třetí účasti již tentokrát vyrazí i na kolo, poté Bassák dorazil bez kola i bez Kiwi a v pátek večer zase odjel, neboť v sobotu šel do práce (a ještě byl pod antibiotiky). A posledním překvapením bylo, že Bassák zase v sobotu večer přijel a vzal s sebou i Zuzku (nová přítelkyně) a Kiwi. No ale k ránu zase odjeli.
Ale k cestě. Při ranním plánování a při čekání na Cukrouše (hodinu jel z Berouna do Nového Jáchymova – 15 km) jsme řešili dilema, kam to letos pojedeme, když v podstatě všechny cesty již byly vyčerpány. Agbar tak zarputile argumentoval, že si svůj návrh prosadil a byla naplánována cesta na Křivoklát, poté na Skryje a zpět do výchozího místa.
Podmínky na kolování byly tentokrát ideální. Klofi by možná polemizoval, neboť hned v úvodu se ozvalo jeho tělo s protestem proti takové námaze a prý dokonce hrozil i moment, že se na nás jím strávené ogrilované masíčko přijde podívat. Když jsme však překonali první stoupání a jali se sjíždět k Roztokům u Křivoklátu, již byla Klofiho nevolnost zažehnána. Z lesní kamenité strmé cesty, po které jsme sjížděli urputným brzděním a smyky, se však mentální nevolno udělalo zase Garveymu. V hospodě v Roztokách už zase bylo veselo, nicméně to nejlehčí jsme měli za sebou a očekávaly nás jenom kopce (směrem nahoru) a popřípadě nějaká ta rovinka. Nakonec ani toto se neukázalo jako negativní dojem a my si v restauraci ve Skryjích mohli užívat zaslouženého obědu. Jedinou nepříjemností byl stůl se sparťanskými čímsi, vedle kterého jsme museli oběd absolvovat.
Po obědě nás už očekával skryjský stoupák, uprostřed kterého jsme měli fotografickou pauzu, ale tentokrát byl k nám milosrdný. Od překonání tohoto stoupání nás již nic nepředvídaného nepotkalo a pohodovou cestou jsme se dostali do výchozího bodu naší cesty. Prostě paráda.
Takže příjemně strávených 44 kilometrů, příjemné grilování i zábava, která končila v pátek i v sobotu kolem druhé hodiny ranní. A to už byla venku pěkná kosa. Doufám, že za rok se sejdeme ve větším počtu
cyklisti: Agbar, Cukrouš, Garvey, Klofi, Víťa
návštěvníci: Bassák (2x), Kiwi, Zuzka (obě ze stáje Bassetto)
