Malé jubileum – 5. Bronxování 8. – 10.7.2011
Ze začátku to vypadalo, že tento ročník, který byl již pátým, bude mít rekordní účast. Už se pomalu rozbalovaly stany, ale nakonec bylo všechno jinak.
Největší natěšenec Lukáš nedorazil a po ranči uprostřed křivoklátských lesů kolovaly zvěsti, že šel do práce, že nesehnal babu, která by jela s ním, že se nevešel do auta a že stejně šel do práce. Další odpadlík byl Bassák, který měl již čtyři zářezy, a jeho účast byla vždy neochvějná. Původně nekomunikoval vůbec (to je taková bronxí nemoc), po telefonickém naléhání sdělill, že přijede, ale buď v pátek večer anebo v sobotu večer, ale bez kola to bude určitě („kotník v prdeli“). Nedorazil. Džedáj s Martinou sice dorazili, ale také bez kol. V sobotu odjeli na nějakou rodinnou merendu. No a Vlasta, která byla v pátek, v sobotu prchla do Rudné za Blankou Agbarovou.
Kdo však v sobotu dorazil, byl Klofi s Chroustem (tedy každý po své ose, oni snad už spolu ani nežijí) a hlavně ráno přijel Cukros. Toho jsme nejprve museli z Bronxu vyhodit, abychom ho na Bronxování dostali. Kompletní výčet účastníků bude na konci (tedy jestli při svém věku nezapomenu).
Tak to je výčet personálií a teď k tomu, co se dělo.
V pátek grilování a netradičně jsme dali aktivity. No to byly věci. Okolí nejvíce pobavil Džedáj (teda Martina se moc nesmála), který se vžil do předvádění zejména stonožky tak náruživě, že lezl po zábradlí a byť to byla pantomima, tak několika skřeky upozorňoval Martinu, že by to určitě uhodnout měla. Neuhodla. No perla za perlou. Dalším významným bodem byla sousedova pálenice z hrozinek, která se stala obávaným „trestem“ večera.
V sobotu ráno dorazil Cukr a mohlo se vyjet na trať. Tentokrát byla zvolena „lehčí cesta“ podél Berounky až na Karlštejn. No a podobnou cestou zpět.
První kolaps přišel po několika kilometrech, kdy Garvey píchnul zadní kolo. Cukr se ukázal jako nestor cyklistických toulek a duši Garveymu vyměnil. Nádherným sešupem jsme se pak dostali do Berouna, kde jsme poprvé udělali zastávku a občerstvili se pivkem. No a poté následovala nádherná cesta podle Berounky. Rovinka, teplo, nádherná krajina, pěkné baby, no paráda. V Karlštejně se k nám přidal Agbar a po obědě v kempu a mírném konfliktu s vrátným tohoto kempu jsme se vydali na zpáteční cestu. Za zmínku možná stojí jenom Agbarovo válení se na berounské trávě, kdy jeho myšlení bylo rychlejší než koordinace jeho končetin. No a přišel pověstný „Hudličák“. Kopec táhnoucí se 2,5 km do rodiště Josefa Jungmanna. No to Garvey už nevydýchal a hrdinně kolo tlačil. Zvláštní poděkování patří Cukrovi, který tohoto barda stále hlídal a moc si kolování neužil. No zbytek cesty již proběhl bez zvláštních excesů.
Na chatu pak dorazil ještě Klofi a posléze i Chroust. Večer se nesl již v poklidnějším duchu a skončil tradičně brzy.
Druhý den měl také označení jako sportovní. Fotbálek o mytí nádobí. 5:4 pro borce, kteří hráli v dresech Bronxu ve složení Garvey, Víťa a Žiži. No a taková esa jako Agbar, Klofi, Chroust a Cukr se museli smířit s faktem, že i přes početní a váhovou převahu museli „zaplatit“ domácími pracemi.
Závěr: supr počasí, dobrá cesta (až na to, že jsme jeli 52 km), dobrá zábava.
Účastníci:
pátek: Garvey, Agbar, Víťa, Žiži, Vlasta, Vojta, Džedáj, Martina
sobota: Garvey, Agbar, Víťa, Žiži, Cukrouš, Klofi, Chroust, Vojta
