Skryjeme se ve Skryjích - Bronxování 16. – 18.7.2010
Opět letní čas přinesl Bronxování a tentokrát již s pořadovým číslem 4. Stalo se už tradicí, že kromě stálých opor, se v tomto kempu objevují i nové duše, které svou přítomnosti zpestří atmosféru setkání.
Kromě dnes již standardních Bronx opor, které nevynechaly jedinou příležitost (Bassák, Víťa, Garvey ), Agbara, který má jednu absenci se do tohoto kroužku nadšenců propracovává i Kenny, který již druhým rokem po sobě dokazuje, že chce patřit mezi jádro tohoto uskupení.
Celkem se těchto víkendů zúčastnili ještě Neča (1. ročník) a Klofi s Chroustem, kteří však neriskovali cyklistické vyčerpání a přijeli až na závěrečné posezení u grilu.
Nejenom hráči pověstného hanspaulského teamu se zúčastňují tohoto setkání. Stabilním článkem tohoto řetězu byla i Míša Bassáková (3 účasti), která však tento rok absentovala z důvodu přípravy věcí na navazující dovolenou v Chorvatsku. Z dalších satelitů, které se mihnou okolo naší planety, je ještě nutno jmenovat Irenu, bývalou ženu Víťáka a Jitku, stávající ženu Kennyho. Na čumendu během doby navíc dorazili Jana (Chroustova velmi krátká známost) a Katka s Tomášem (stávající Víťákova rodina). No a překvapením tohoto léta byl zástup za již zmíněnou Míšu B. dcerou Nikolou B. zvanou Kiwi.
Tentokrát jsme zvolili západní trasu s cílovou destinací Skryje. Cesta byla, bohužel, pouze po silnici, na což málem dojel Víťák, který prožil krátký románek s řidičkou, která mu nedala přednost. U této scenérie jako v italském manželství chyběly jenom zbraně. Víťův slovník, jak jsme zjistili, však tyto zbraně možná i předčil.
Cesta plná kopců končila několikakilometrovým sjezdem do svatostánku čundráků – do Skryjí. Mně osobně již při tomto sjezdu bylo celkem nevolno, neboť mi bylo jasné, že jak jsme se dostali sem, pojedeme zpět. Po obědě dorazil i Agbar, kterého na místo určení přivezla Blanka s dcerami. No a jelo se zpět. Mé obavy se vyplnily po pár kilometrech. Poměrně brzy jsem tudíž měl možnost prohlížet si krajinu bez zbytečně zběsilého šlapání do pedálů. Upřímně řečeno: dopřával jsem ostatním, aby se mohli v klidu vydýchat a dělat, že čekají jenom na mě. Kromě ještě několika dalších zastávek proběhla cesta již bez dalších komplikací.
Po příjezdu jsme se ošplíchli v nedalekém rybníku, uvítali Kennyho, který dorazil po vlastní ose z Berouna a dali se do tradičního grilování. Po večeři odjeli Bassáci a začalo pršet. Den jsme ukončili v poklidném duchu, byť většina účastníků horovala pro návštěvu místní diskotéky.
V neděli proběhla ještě dokolovná – Agbar, Víťa a Kenny jeli na kolech do Rudné. Garvey si jel Víťákovým autem a jízda na čtyřech kolech mu jednoznačně vyhovovala více než na těch dvou. Přes menší názorovou potyčku zmíněných třech kolařů se poté v Rudné ukončil tento ročník Bronxování.
Oficiální délka Bronxování byla 37 km.
Osobně jsem zvědav, jaké překvapení nám přinese ročník další.
