Zachránili jsme Slamník
Naše bídná hra přinesla soupeři jistotu 5.ligy i pro jaro. Pro nás znamená jediné - o setrvání budeme bojovat v posledním kole. Pokud bychom chtěli hledat nějaká pozitiva, tak to hlavní je, že stále máme nesestup ve vlastních rukách, a že ani výhra nad Slamníkem by nám jistotu nepřinesla. Zároveň nás tato těžká porážka možná nakopne a nabudí do příštího kola... Berme toto kolo jako generálku, která se hrubě nepovedla.
Již předzápasová příprava nevěštila nic dobrého - řada opor se nedostavila (někteří dokonce bez omluvy) a další řada hráčů avizovala zdravotní potíže - Garvey, Víťák (který dorazil až ke konci první půle), Agbar, a další. Basák nemohl ani nastoupit, ujal se tedy funkce asistenta pro střídání.
Taktika byla jasná - vzadu jistá obrana bez chyb "na nulu" a vpředu dva úderné hroty zásobované přesnými míči od osamělého záložníka. Základem na malém hřišti je rychlý pohyb a přesné rychlé přihrávky po zemi. Bohužel teorie se od praxe často velmi liší. Na malém hřišti není prostoru pro nějaké drbání míče, soupeře máte neustále na krku a nám se nedařilo plnit taktické pokyny.
První minuty zápasu to vypadalo, že mnoho gólů nepadne a v mrazivém vzduchu se vznášelo staré pořekadlo - kdo dá gól vyhrál. Bohužel ho dal náš soupeř, který předvedl to, co nám nešlo - přesnou rychlou kombinaci. Po obdrženém gólu se naše hra sesypala definitivně. Pobíhali jsme chaoticky po hřišti a míč nám při tom velmi překážel. Veškeré taktické pokyny byly v tahu a bojovali jsme spíš sami se sebou než se soupeřem.
Přesto bylo stále o co hrát, soupeř totiž nebyl o tolik lepší a navíc se pořád psychicky deptal neustálým naříkáním na rozhodčího. Rozhodčí byl trochu statický, navíc neměl asistenta, ale pískal na hanspaulské poměry naprosto standardně. Hráči Slamníku ale usoudili, že je třeba každý kontakt s míčem doprovodit hereckou etudou včetně hlasitých zvukových projevů...
Bohužel další gol padl opět do naší sítě. Hrubky v obraně prostě soupeř trestal neomylně.
Druhý poločas navázal na ten první stejným obrazem. Jen psychika našich hráčů byla stále nalomenější. Pak nastal důležitý moment, kdy hráč Slamníku zahrál naprosto nesmyslně úmyslně rukou, čímž zamezil našemu borci v postupu na branku a zaslouženě dostal červenou. Labilní herci ze Slamníku toto těžko rozdýchávali a nám svitla šance toto oslabení využít. Jenže další hrubé chyby v rozehrávce znamenaly vzápětí třetí gól. V tu chvíli už bylo po zápase. Náš naprosto zdecimovaný tým inkasoval ještě jednou a nepodařila se ani gólová korekce, kdy v posledních sekundách Garvey konečně vysunul Klofiho, ale pozorný brankář včas vyběhl a zmařil.
Vzápětí po zápase ohlásil Agbar konec kariéry (doufáme, že svůj postoj ještě přehodnotí) a i další hráči se netajili roztrpčením a zklamáním...
Za druhý poločas jsme téměř nevystřelili na bránu, hned po oslabení soupeře jsme si nechali dát gól na tři nula a nedali jsme si kloudnou přihrávku, zato soupeř byl maximálně efektivní v zakončení a zaslouženě zvítězil.
Nemá smysl vyzdvihovat ani hanět jednotlivce, ale jako tým jsme hráli hodně špatně, respektive jsme nehráli jako tým. Teď musíme zabojovat, šanci stále máme. Snad budeme všichni zdraví a sejdem se v důstojném počtu.
Sestava: Agbar - Garvey, Džedáj - Škody, Cukr - Holy, Klofi, Slávek, Víťák
Asistent střídání: Basák
