Na čele naší skupiny probíhá souboj týmů, které válcují jednoho soupeře za druhým a jen se čeká na to, kdo první ztratí krok. To zákonitě muselo přijít v momentě, kdy se favorité začali utkávat mezi sebou. My jsme první takové setkání se štěstím přežili.
V pondělí jsme se sešli k pátému zápasu v této sezóně. Opět na domácím hřišti a opět v silné sestavě, jak je to v poslední době zvykem. Jedna změna oproti předchozím kolům ale přece jen nastala. Zcela nečekaně a senzačně byl k tomuto zápasu uvolněn na hostování z britských ostrovů Keny. Díky patří trenérovi, manželce, holčičkám a vůbec celému realizačnímu týmu!
Napadl mě titulek Knoflíčková válka, ale korektně hranému zápasu by neodpovídal. Zpočátku jsme se s týmem, v jehož obraně budil respekt bývalý reprezentat Ivo Knoflíček, trochu hledali, ale po zlepšeném výkonu v druhém poločase jsme si vystříleli další dva body.
Nabuzeni šňůrou 3 vítězství v řadě (počítaje poslední zápas v 6. lize), sešli jsme se na tradičním plácku v Zákostelní (mimochodem: hanspaulku hraji asi 20 let, ale kostel jsem v těchto místech ještě neviděl).
AC/DC přijeli na Zákostelní, ale koncert se po minulém výsledku čekal spíš od Bronxu. Nakonec jsme měli i s Bóňou v sestavě co dělat, abychom otočili nepříznivě se vyvíjející výsledek.
K poslednímu podzimnímu vystoupení na našem domácím stadiónku jsme se nesešli zrovna v ideální sestavě. Především absence Bóňi měla být obzvlášť citelná ale nakonec bylo všechno jinak…
A je to tady! V zápase, ve kterém jsme narazili na velmi zdatné fotbalisty, kterých ovšem přišlo pouze pět, jsme si pohodlně zajistili postup do 6. ligy a prodloužili sérii vítězných zápasů na devět.