A-mužstvo vzniklo rozdělením KKK Bronx na podzim roku 1993. Příčinou byl příchod příliš mnoha hráčů do týmu v předchozích dvou sezónách. Díky bohaté lavičce několik hráčů nedostalo od posledního kapitána společného týmu Šediho takovou příležitost, jakou by si představovali.
Na bouřlivé schůzi po skončení sezóny proto přišla část týmu okolo Cikla, Maria (dvou zakládajících členů) a brankáře Líby s návrhem vytvořit B tým, který by byl motivován touhou "zahrát si" bez ambicí na postup. V prvním mužstvu pak měli zůstat hráči s ambicemi po výsledcích. Po dlouhé diskusi plné argumentů a vášní bylo vytvoření nového týmu schváleno. V zásadě se dá říci, že zakládající členové se stali základem B týmu (ten se přihlásil do kvalifikace), noví členové zůstali v A mužstva, který jako nástupce bývalého týmu zůstal všesté lize.
Jaro 1994
V první sezóně jsme dlouho měli šanci postoupit, ale rozhodující zápas s OSFO pro nás nedopadl dobře a po další prohře v posledním zápase jsme skončili pátí.
Podzim 1994
V další sezóně jsme postupem béčka ztratili možnost povolávat posily z tohoto týmu, navíc k nim od nás přestoupil řízný bek Sepka. Reakcí bylo přijetí Akbara, od něhož jsme si slibovali kanonýrské schopnosti a zároveň výpomoc v brance (brankářská dvojka) za tehdejší jedničkou Bélou. V závěru sezóny však mohutný Akbar nepříliš soustředěného Bélu z branky vytlačil a stal se výraznou oporou našeho týmu v dalších sezónách. Další posilou byl technický záložník s tvrdou střelou Olda, který však příliš nepřesvědčil a po sezóně nás opustil, aby založil tým Bajaja. Navíc se pozdě zaregistroval a zapříčinil tak kontumaci úvodního utkání a stržení dvou bodů navíc. Umístili jsme se tak na šesté příčce.
Jaro 1995
Získali jsme nového sponzora, půjčovnu automobilů NoVa - car, kterou zajistil obětavý Kenny. Dále jsme se opět posílili - přichází výjimečný technik Romča, aby dal naší hře řád a oslnil soupeře svými "brazilskými" parádičkami. Díky jeho přínosu (v první sezóně dosáhl průměru jednoho bodu na zápas) a také díky nekompromisnímu vedení Kennyho ve funkci kapitána jsme konečně postoupili výše. Dále jsme vytvořili několik pozoruhodných rekordů klubu (300 minut bez obdržené branky, nejvyšší výhra 7-0 nad Caroilem, bohužel také 120 minut bez vstřelené branky a nejvyšší prohru 0-3 v závěrečném zápase s AC Nisa, ve kterém naštěstí už o nic nešlo).
Podzim 1995
I v další sezóně jsme pokračovali ve spanilé jízdě a výsledkem bylo pouhých pět ztracených bodů, bohužel čtyři body jsme propásli proti oběma postupujícím. Opět jsme získali možnost čerpat z B týmu, čehož nový kapitánŠedi hojně využíval (Marcel 8 zápasů a Bíza 6). Zápas proti KPFC "B" (nakonec druzí) se stal noční můrou pro zástupce kapitána Vráťu, jehož tým vedl ještě tři minuty před koncem 1:0, ale odcházel bez bodového zisku; na vůbec poslední utkání proti Regentu (vítěz skupiny) potom asi dlouho nezapomene Marcel, který za stavu 0:0 neproměnil penaltu. Díky nejvyššímu počtu získaných bodů ze všech celků na třetích místech jsme nakonec přece jen postoupili do čtvrté ligy. Vylepšili jsme svou nejvyšší výhru (12-0 proti FC Hanka, ovšem tentokrát proti pěti).
Jaro 1996
přineslo nejprve další posilu: velkého bojovníka Honzu Čechtického, jehož docházka bohužel nebyla nejlepší, a tak zasáhl do bojů jen čtyřikrát. Ambiciózní nováček se ve o patro výše vůbec neztratil - myslím, že nás nakopla remíza se silným Folprechtem ve třetím kole a do konce sezóny jsme již neprohráli a dosáhli tak dosud největšího úspěchu v dějináchBronxu - postupu do třetí ligy! Tentokrát dokonce bez výraznějšího posilování z béčka (nejvíce - tři zápasy - odehrál Leo).
Podzim 1996
Dalo se čekat, že nebudeme postupovat donekonečna. Koneckonců, podívejme se na sebe (viz sekce Hráči). Byli jsme sami zvědavi, kdy začneme mít pocit, že na tu soutěž nemáme. Zvlášť pro mne, který odehrál několik let v kvalifikaci HL a vzhlížel k vyšším soutěžím jako k nedostupným metám, bylo překvapením, že stále ještě můžeme. Nováčkovskou sezónu jsme zahráli se ctí včetně několika skvělých zápasů se silnými soupeři (FC Letná, Bakera, PCAS Amos, Slamník) a skončili ve středu tabulky bez starostí o záchranu. Rozloučili jsme se s Čachťou.
Jaro 1997
Záchranářské práce se však dostavily vzápětí. Asi nejhorší chvíle dosavadní historie A týmu přišly na jaře 1997, kdy jsme polovinu zápasů prohrálirozdílem třídy a ligu zachránili až kontumací v utkání s nesportovními FC Saens a senzační výhrou nad téměř jistým postupujícím v posledním kole (Stará Garda 1-0).
Podzim 1997
Starosti pokračovaly i v následující sezóně, kdy jsme sice hráli lépe, ale stejně jsme nedávali branky. Výsledkem byla série remíz 0-0 a 1-1 a osmé místo s devíti body. Smutní jsme byli také ze zavření našeho oblíbeného hříště na Vyšehradě.
Jaro 1998
A pak přišlo to, co jednou asi přijít muselo - velmi silná skupina a sestup. Týmy jako Dolios, Brochnibor nebo Ujde To byly fotbalově o něco výš než Bronx a my jsme nenabídli ani bojovnost jako protihodnotu. Přes posílení dvěma hráči (Honzou Hruškou a Petrem Herynkem) jsme získali pouhé čtyři body a jedenácté místo je naší ostudou.
Podzim 1998
Do nové soutěže jsme vstoupili s prvním kapitánem z jiného týmu (Prochem z béčka), se staronovou oporou Kennym a s chutí opět vyhrávat. To se nám většinou dařilo a drželi jsme se v popředí tabulky. V posledních třech zápasech jsme však nebodovali, zbytečně prohráli vysoko 2-7 s Kalichem Žižkov (když se hrálo na pozemkářské branky), přestože nikomu o nic nešlo. Skončili jsme až devátí, těsně před sestupovými místy.
Jaro 1999
Opět nám hrozí sestup, který odvracíme až porážkou Prašivky. O záchraně se přesto dozvídáme až z výsledků našich soupeřů. Poprvé dostal šanci vést mužstvo Honza Hruška, pokoušeli jsme se o totální fotbal, ale malá bojovnost a absence Cukrouše, Víti a Garveyho v řadě zápasů byla více než citelná.
Podzim 1999
V této sezóně došlo hned v prvním zápase k nevídané věci: náhradník Hery, který nebyl kapitánem do zápasu nasazen, odmítl dále nastupovat. Po 14 dnech sevše urovnalo, ovšem jen do zápasu s Arabskou, kdy Hery opět získal pocit, že nehraje dost (v tomto případě do zápasu nasazen byl) a na další zápasy už nepřišel. Podařilo se nám vytvořit nový jev: první půle jsme soupeře přehrávali (bilance 7-3-1), ve druhých jsme však už nestačili, především proto, že naši protivníci se dokázali naší stereotypní hře přizpůsobit.
Jaro 2000
Začínáme dvakrát na Zákostelní, kde s pozdějšími kandidáty postupu uhrajeme pouhý bod - na vině je především hodně špatný terén.Debutuje Neča, a hned remízovým gólem po vítězství v nebojácném souboji .
V této sezóně je to však jeho poslední zápas. Stažením Honzy na místo posledního se výrazně lepší hra v obraně, a tak stanovujeme jednobrankový limit zápasu: inkasujeme-li jednou, bude remíza, dostaneme-li více branek, prohráváme... Naštěstí to ke konci sezóny neplatí, přesto remíz je víc než dost.
Podzim 2000
Celkem nezajímavá sezóna, ve které jsme nic nepředvedli, vyhráli jsme nad opravdu slabšími týmy (s výjimkou South Stars, kde jsme důležité vítězství vydřeli). Dobrý zápas jsme sehráli snad jen se Šachtou. Už tři roky se pouze zachraňujeme. Světlým bodem bylo 3. místo KKK Bronx A v doplněné sestavě (včetně Cikla z B-týmu) na turnaji v Tsunami Cup 2000 v Cítově.
Jaro 2001
Znovu zaznamenáváme kvalitativní pokles ve skupině, bohužel nám však nevycházejí úvodní zápasy, ve kterých prohráváme špatnou organizací obranné hry (Vršáci) a fatálními individuálními chybami (Botič, Šotgani). Ve zbytku sezóny se výrazně zlepšujeme, podpořeni výjimečnými výkony kanonýra Víti (především v zápase proti slabému Rávlovi) a také benjamínka Michala Bonka, osmnáctiletého bratra našeho známého Bóni, který oplývá talentem i přehledem ve hře. Výsledkem je výborných třináct bodů, což je nejlepší výsledek za 5 let (od postupové sezóny do 3. ligy)! Přesnespornou zkušenost tohoto týmu však stále děláme opravdu velké množství nevynucených chyb, po kterých zbytečně inkasujeme.
Podzim 2001
Dosud nejlepší sezóna! Ani jedna porážka, historických 18 bodů a postup do 3. ligy z prvního místa. Od narození Huga Čakurdy (přesněji od 27. 5. 2001) jsme neprohráli (celých 14 zápasů). Náš úspěch se stal kombinací dobré docházky, disciplíny na hříšti, zlepšených individuálních výkonů některých hráčů, určité sehranosti jádra týmu a taky štěstí - některé branky byly opravdu zajímavé. Naopak jsme se dokázali téměř vyvarovat nevynucených chyb a omezili hádání (tam však máme ještě hodně co zlepšovat - řekl bych, že omezení spočívalo spíš ve slabší účasti choleriků). Nejvíc mne potěšila vnitřní síla týmu, která přinášela body - dokázali jsme otočit zápasy s Brunetem a především s Demínkou stejně jako vyrovnat dostihový zápas se Sokolem či nepustit velmi dobrý Botič do rozhodujícího náskoku.
Jaro 2002
Sezóna plná výkyvů, způsobených především velkými rozdíly v kvalitě soupeřů, naší střeleckou produktivitou a taktickou nepřipraveností našeho kapitána. Tři sezóny po sobě je pro jednoho Akbara opravdu příliš velký zápřah. I přes četná zranění (Vráťa a jeho kung-fu zápas, Roman a kotníky, Bóňovy záda) jsme se v klidu zachránili a sehráli některé velmi dobré zápasy (Arabská, Samson Bonella), jiné jsme vydřeli (Douda, Prague Zoomen) a některé odevzdali soupeři (Trops, Kerata). Opět jsme byli svědky zbytečných dohadů a výkřiků na hříšti. Po delší době nám v jednom zápase pomohl nestárnoucí Kenny, udělal 3 body (!) a kromě toho se stal jediným hráčem s kladnou bilancí +/- bodů. Tři sezóny Akbarova kapitánství skončily, ve své poslední zle atakoval nejlepší historický výkon KKK (podzim 96), ale porážka se Sumci vše zhatila.
Podzim 2002
Napodobili jsme poslední sestupovou sezónu na jaře 1998 (stejně bodů), tentokrát jsme však úplně poslední a dostali jsme výrazně více branek. Začátek nám nevyšel, dvakrát jsme vysoko prohráli a přes změnu taktiky na přísně defenzívní pojetí jsme díky individuálním chybám (často brankáře) lacino inkasovali. Navíc jsme byli ve všech zápasech opravdu dost fotbalově mimo, jediné vítězství jsme vydřeli nad fotbalovějším týmem Manchesteru. Všichni s výjimkou Bóni se potýkali se ztrátou formy, u některých dřívějších opor (Akbar, Škody), ale i nedávných hvězd (Honza, Hery) byl pokles takový, že toto mužstvo opravdu na udržení v soutěži nemělo. Věřím, že ve čtvrté lize snad pookřejeme a zahrajeme pěkný fotbal, aby mne (a doufám, že nejsem sám) hra začala zase bavit.
Jaro 2003
Než jsme se rozkoukali, měli jsme na kontě 3 porážky a přestože o soutěž níž, znovu hráli o záchranu. I přes posílení ofenzívy Kennyhonávratem byly naše útočné snahy sterilní a skóre tomu napovídalo (2-12). Důstojnost jsme nabyli nástupem Jirky do brány, jeho výkony jsou příslibem do budoucna. Trochu jsme se chytli už v jeho prvním zápase v brance proti Pencu, ale byla z toho jen remíza. Naše výkony byly ovlivněny častými výměnami sestavy, řada hráčů přišla jen o málo víc než na polovinu zápasů, Bóňa se znovu nezařadil mezi jádro mužstva. Sehráli jsme sice pár slušných zápasů (La Plate, Améby, Arabská), ale nakonec jsme byli hodně rádi, že v posledním zápase již jistý vítěz skupiny nastoupil jen v pěti hráčích.
Podzim 2003
Pokusili jsme se zajistit si umělou trávu na Zákostelní, ale nevyšlo to. Čtyři zápasy, které jsme tam sehráli, však ukázali, že pokud chceme na tak rychlém povrchu hrát, budeme tomu muset přizpůsobit i naši hru (bilance 4 0-1-3 8:12 a jediný bod). Na škváře a dalších méně identifikovatelných površích jsme však byli velmi úspěšní (pět vítězstvía jen dvě porážky, z nichž jednu uprasil soupeř a druhou jsme si vyrobili sami). Po zbytečné porážce v úvodním utkání s Uličníky jsme ostatní zápasy sehráli velmi solidně. Za zmínku stojí neuvěřitelný výsledek 5-7 proti Bezstarostné existenci, která byla o třídu lepší, exhibice proti Doudovi-Vagabondovi a především skvělý zápas s kandidátem postupu Orgasmico LSD, kterého jsme nejen porazili, ale jasně svým výkonem a nasazením přehráli. V tomto zápase jsem se vrátil do starých časů KKK, kdy žádný míč nebyl ztracený, každý těžký soupeř velkou výzvou. Dojem z dobré sezóny jsme si zkazili posledním zápasem, před kterým jsme útočili na třetí místo tabulky. V tomto utkání jsme však pošpinili tradici a jméno KKK Bronx.
Jaro a podzim 2004
Zaručeně náš nejčernější rok. Potýkáme se s obrovskými problémy s docházkou - tatínkovská část týmu se věnuje rodinám, výkonní mladíci zase buď profesionálnímu fotbalu nebo studiu. Po incidentu, který se stal o pět řádků řádků výše, a stále slabší morálkou některých hráčů se naši dva nejlepší střelci Šedi a Honza rozhodují pro odchod do týmu Hell's Boys. Zatímco oni s ním bez ztráty kytičky postupují v polovině roku 2005 do 4.ligy, krize Bronxu se prohlubuje. Pomoc z B týmu končí v momentě, kdy se Béla srazil hlavou s Marcelem a zanechal mu na čele celoživotní památku, a kdy padáme do stejné ligy. V závěru roku přicházejí noví hráči - ukrajinský tank Vali a nesmlouvavý brusič Holi, ale na ustálení kádru to nestačí. Sestujeme do 6.ligy.
Jaro 2005
Zvláštní sezóna, v níž jsme zažívali rozčarování z kvality hřišť v 6.lize, z našich výkonů a z nepřízně osudu. Tým vede nahrající kapitán Vráťa a do sestavy přicházejí Vašek a v samotném závěru Stráňa, což ale nemůže nahradit výpadky způsobené Valim "uvězněným" na Ukrajině, nespolehlivým Holim (pouze 3 zápasy v sezóně), zaměstnaným Romčou a dalšími. V jednom zápase si zachytal i dlouhodobě zraněný Akbar, velký návrat mezi tyče zaznamenal v několika zápasech Béla. Pouze ve čtyřech v poli prohráváme 1-9 s Felix Clubem a jsme na dně psychickém i tabulky. Nakonec se dokonce jednou ani nesejdeme (lilo jako z konve) a končíme sezónu s jediným, ještě dost zázračným bodem na kontě. I přesto všechno jsme odehráli řadu vyrovnaných zápasů, které ale pro nás skončily neúspěchem díky špatné koncovce, malému štěstí a horší fyzičce. Nejlepším střelcem je hlavičkář Škody, ironmana vyhrál Béla.